Vizuální bordel je zvláštní fenomén. V každododenním životě těžko postřehnutelný, zvláště pro necvičené oko. Nejnaléhavěji na člověka útočí po návratu z cest, nebo ve velmi ostrém kontrastu.
Má různé podoby. Tváří se nevinně jako dřevěná loutka s plastovým větrníkem, nebo jako technokratická značka.
Jakmile někam pronikne, získává agresivnější formy – nemožné písmo a tuctovou grafiku na vybledlých stojanech. Šťastné a veselé padesátiny, Barbie!
Upadlé poutače útočí na samu architekturu. Dostupný velkoplošný tisk na transparentních fóliích zamořuje výkladce i okna. Provozovatel café v Rožmberském paláci se ani neobtěžoval najmout grafika.
Na nádvoří si poklidně vegetuje vekselštúbe se svou obvyklou dryjáčnickou reklamou.
Snad nejhorší a také nejkurioznější je průnik automobilů do areálu, kde normální smrtelník nesmí ani projet na kole.
Hle jak se snoubí automobil Škoda s gotikou, renesancí i barokem.
Jako koně patří do konírny, patří auto do garáže nebo na odstavné parkoviště. Těžko zoufat nad živořícím veřejným prostorem českých měst, když se dá parkovat i tady.
Vyhrazené parkoviště je přímo před katedrální věží. Pochybuju, že tu míval Masaryk uvázaného bělouše.
Na nádvoří parkuje jedna známá firma, dodávající skvělé ozvučení. Když se nedostává vizuální kultury, vezměme zavděk tou zvukovou. Zde je parafráze na jeden známý song:
Všichni už jsou na Hradě,
Auťáky v plné parádě,
když projede černá audina,
víme že je tady Kikina…