Richard Biegel / historik architektury, Letná sobě!
Olga a Miroslav Hudečkovi / sochaři
Pavel Karous / sochař
Alena Moravová / studentka architektury
Petra Šilhavá / studentka architektury
Michal Dioszegi / student architektury
Vít Máslo / architekt
Václav Malina / dopravní inženýr
Přišel jsem hlavně na prezentaci nejnovější podoby Bubnů od Víta Másla a Václava Maliny, debata ale přinesla mnohem víc.
Úvodní slovo patřilo (tradičně ) Richardu Bieglovi, o historii místa a jeho současné podobě. Pod dálničním motýlkem na nábřeží bylo jedno z nejstarších osídlení v pražské kotlině – Bubenský dvůr s pobřežní vesnicí a kostelem sv. Klimenta (který dodnes stojí v Kostelní ulici). Do padesátých let minulého století tu stály ještě barokní domy, ikdyž se Bubny ocitly na severojižní ose velkoměstského bulváru s Hlávkovým mostem. V sedmdesátých letech celou historii překryla dopravní stavba severojižní magistrály a stanice metra v bývalé ulicí Vltavské architekta Vladimíra Uhlíře.
Vltavská sama je hodně zvláštní stavba. Když jsem ji kdysi viděl poprvé, byl jsem málem u vytržení. Postupně mi docházelo, že je to ve skutečnosti zvláštní vetřelec v městském prostoru. Dodnes zůstala podivným zjevením, vloženým kusem jiného světa s vlastní atmosférou, uměleckými díly a fascinujícími i odpudivými labyrinty podchodů. Divný prostor uměle sevřeného údolí parazitující na solidní městské struktuře Letné, která z něj dělá důležitou komunikační křižovatku. V mnoha ohledech srovnatelná Palmovka nedokáže soustředit lidi podobným způsobem a zůstává neobyvatelným prázdným místem.
Současnou oporou Vltavské jsou Elektrické podniky architektů Benše a Kříže, dům nabitý životem a energií. Otázka je na jak dlouho, každopádně Praha by si zasloužila mnohem víc takových staveb…
Vltavská je rozhodně klíčové místo příští podoby města na obou březích Vltavy.
Pavel Karous shrnul uměleckou výstavbu ze šedesátých a sedmdesátých let, kdy se z rozpočtu veřejných staveb věnovalo 1% – 4% na uměleckou výzdobu podle pověstné Hlavy 5. Taková energie věnovaná výtvarnému umění nemá obdoby, ikdyž díla vznikala z ideologických důvodů a v sešňěrovaných podmínkách. Pro naši generaci jsou díla symbolem socialismu, jenže když v současnosti nic takového nevzniká, proč bysme měli „vetřelce a volavky“ odstraňovat?
Pavel Karous uvedl Olgu a Miroslava Hudečkovy – autory kameninového Fauna a Vltavy v „átriu“ stanice.
Osobní a tvůrčí pohled byl vlastně nejzajímavější částí bohatě koncipované debaty. Díla spjatá s dobou svého vzniku jsou stejně nejednoznačná jako prostor Vltavské, jejich umělecká a historická hodnota je ale nesporná. Avantgardně koncipovaný (polo)veřejný prostor města-parku přinesl problémy hned při realizaci, s vodním prvkem i s údržbou celého prostoru.
Současné urbanistické úvahy předvedly studentky architektury atelieru Jana Jehlíka – trochu zvláštní zmatení měřítka od regulace městské čtvrti po náznak podoby jednotlivých staveb.
Michal Dioszegi promítnul svou práci z VŠUP – atelieru Raumlabor – městský zásah oživující současnou podobu Vltavské s minimem investovaných prostředků, opět zajímavý a překvapivý přístup k nejednoznačnému prostoru – obchodně-kulturní „pasáž“ a zoologickou pro několik stovek druhů městské fauny.
Kontakt s realitou představili Vít Máslo a Václav Malina.
Prostor Bubnů kreslilo pro Orco už několik týmů a každý další návrh je lepší než předchozí. Bubny v současně navrhované regulaci mají klasickou městskou blokovou strukturu. Opouštějí koncept dopravních tunelů v území jako neměstské a škodlivé řešení.
Bubny se potýkají s dvěma dopravními problémy – železnicí, která zde blokovala rozvoj města už za první republiky, a automobilovou dopravou přivedenou sem v 70. letech zcestným ZÁKOSem.
Stanice Bubny podle projektu Patrika Kotase má být přestavěna v horizontu 3 let, navržená bohužel bez soutěže či oponentury zůstává bariérou v městské čtvrti.
Dopravní koncepci uvedl Václav Malina hezkým příměrem – zavedení automobilů do historického centra je jako sladkosti pro děti: jakmile je dítěti jednou dáme, těžko ho přesvědčíme že mrkev nebo jabko je lepší a zdravější.
Současná zátěž mezi mostem Barikádníků a Hlávkovým mostem je podle věstníku TSK mezi 80 -100 000 automobily za den. Městský bulvár pojme tak 26 000, běžná křižovatka 30 000, řízená do 60 000, cokoliv nad řeší křižovatka mimoúrovňová.
V předpolí Hlávkova mostu tedy zústávají poloviční „brejle“ vše ostatní už je na jedné úrovni. Argentinská třída je doplněná „Brazilskou“ vedenou podél Negrelliho viaduktu a železnice. Obousměrné třídy s jednosměrným tranzitem si dokáží poradit se současnou zátěží a zůstat městskými ulicemi. Dopravní systém je doplněný obslužnou sítí a vnějším „ringem“ dimenzovaným pro obsluhu čtvrti bez rezervy pro tranzit.
Ve čtvrti jsou navrženy ulice se stromy a navazující náměstí. Podle mého názoru docela velkoryse, proto mně na následném pikniku dost překvapil názor obyvatelky, že by město mělo být rozvolněné a v zeleni.
Corbusierova zářící města už zapustila nepříjemně plevelné kořeny i do názorů laické veřejnosti.
Projekt má pár úskalí:
-vztah k historickým stopám – zejména výtvarné výzdobě a oné zvláštní atmosféře „jiného světa“
-prostor nad stanicí Vltavská je technicky nezastavitelný (respektive zastavitelná domem-mostem)
-velká část dopravy zůstává na nábřeží Vltavy a degraduje ho – zpřístupnění nábřeží je ale asi dlouhodobější vize
-v návaznosti na novou stanici je navhováno obchodní centrum – v urbanistickém konceptu možná příliš detailní a diskutabilní záležitost, která si zasluhuje samostatné zvažování
obecně mně zajímá, jak do solidně realistického projektu dostat další klasické prvky stavby města:
-podobu veřejného prostoru – parter
-strukturu, kontext a různorodost – parcelaci bloků a etapizaci zástavby
-hustotu zastavění, potažmo obyvatelnosti města
-pro život města klíčové svobodné ekonomické využití dvorů (od klidových míst přes zahrádky restaurací po ateliery, kanceláře a drobnou výrobu, jak je známe z Letné a Holešovic)
Nepamatuju si přesně citát Jana Gehla z úvodu prezentace Víta Másla, ale obecně: pokud chceme mít živý veřejný prostor ve městě, musí být jasně ohraničený, přehledný a naplněný lidma.
Prostor dostatečně zajímavý a zároveň naplňovaný nejrůznějšíma aktivitama „velkoměstským baletem ulice“, jak píše Jane Jacobs v 50 let staré knize (Smrt a život amerických velkoměst, New York 1961)
Vlastně je to jednoduché: potřebujeme rozumně velké plochy ulic a náměstí s rozumně hustou, proměnlivou a zajímavou městskou zástavbou. K tomu sem tam městský park. Zdánlivě triviální úloha…
doporučuju celý záznam debaty:
http://vimeo.com/62907504
skvělá fotogalerie na:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.477217385666942.1073741825.169336943121656&type=1