Zastavil se u nás v atelieru developer, se kterým jsme před časem postavili pár baráků. Realizuje stavby ve Varšavě, Praze, Vídni, Bratislavě, Budapešti a Bukurešti. Říká, že ve Vídni a Varšavě není žádná korupce, Slováci a Maďaři jsou někde uprostřed a my s Rumuny jsme na korupčním chvostu. S korupcí jsme na tom hůř než v Bratislavě a občas dokunce hůř než v Bukureši. Většina developerů do takového prostředí raději vůbec nejde a realizuje své stavby jinde. Jinými slovy nepřicházejí investice, město se nerozvíjí, nestaví se kvalitní architektura.
Zmíněná informace není z první ruky a není přímo podložená. Symptomů korupčního prostředí je ale víc než dost.
Koncepci rozvoje Prahy má na starosti úřednicky vedený a politikům podřízený Útvar rozvoje města (ÚRM). Vytváří územní plán Prahy, zpracovává jeho změny a v současnosti připravuje plán nový. Teď se proces nějak zadrhnul v mezifázi zpracovaného konceptu, kdy platí v podstatě plány dva.
Dopravní řešení v Praze se stále opírá o komunistický ZÁKOS (Základní komunikační systém) z roku 1974 (!), kosmeticky vylepšený tunely. Vnitřní okruh je vedený blízko centra a má být systémem radiál napouštěn automobily z okrajů Prahy. Výstavba je opět řízena politicky a v podstatě neexistuje diskuze a nepřipouští se alternativy. U staveb technické infrastruktury přežívá aura jakési technické nutnosti, o které se nediskutuje, byť jsou předkládaná řešení v mizerné stavařské (natož architektonické) kvalitě.
Všechny běžící developementy se do poslední chvíle tají, protože v zájmu korupčníků musí proběhnout hladce a bez účasti veřejnosti.
Památková péče v Praze podléhá od počátku dvěma institucím – státním a pražským památkářům. Magistrátní památkáři mají poslední slovo a rozhodnutí státního úřadu mohou zrušit, což se často děje. Kromě zjevného dvojvládí celý systém opět nemá žádná pravidla, stanovující mantinely možného. Každé rozhodnutí se přijímá ad hoc pro konkrétní případ.
Pro posuzování významnějších případů vznikl takzvaný Sbor expertů pro památkovou péči. O pravém účelu sboru svědčí fakt, že jeho šéf architekt Malinský byl Stavovským soudem České komory architektů odsouzen k pokutě za střet zájmů při rozhodování o vlastním projektu.
Ze vzdálenější perspektivy není nekoncepční chaos řízení města projevem nešikovnosti či nezájmu, ale sofistikovaným nástrojem prosazování zájmů mimo ustálená pravidla. Ve zdánlivě neorganizovaném prostředí se vyzná úzká skupina lidí. Vědí, kudy plave hůl a využívají vědomost pro svůj prospěch. Netransparentnost a minimální tok informací směrem ven je jejich prvořadý zájmem.
Dalším symptomem korupčního prostředí je mizerná kvalita městského prostoru a skomírající městský život. Václavské náměstí a Příkopy mají stále svůj odporný normalizační design. Národní třída je jedno velké parkoviště. V Praze vpodstatě neexistuje plnokrevné městské korzo. Historické centrum je zaplevelené „turistickými“ krámky a podniky, které mohou fungovat jen jako pračky špinavých peněz.
Skutečně živé a zajímavé kusy města dnes existují v malých enklávách mimo centrum a mimo zájem politiků. Na příkladu Karlína je naopak vidět zničující vliv politického zájmu, kdy se dříve různorodá a živá bloková zástavba města proměňuje před očima ve fádní načančané monobloky. Rozvoj města se řídí soukromými zájmy politiků a investorů, bez ohledu na budování příjemného městského prostoru.
Obsazování veřejného prostoru politickými zájmy má své nejnovější výhonky i mimo tradiční městské investice: například v politicko-diletantském vedení správy Národního parku Šumava a ekonomicko-diletantském vedení Národní galerie.
Česká politika a politický boj není bojem odvážných vizí budoucnosti. Je to boj o místa v institucích, správních a dozorčích radách a boj o vlivná místa zkorumpované moci. Čeští politici jsou si většinou podobní jako vejce vejci, jako by si Paroubek nasazoval desítky různých masek. Budují v naší zemi podnikatelsko – oligarchickou strukturu penězovodů vedoucíc do vlastních kapes. Dokáží přesměrovat peníze z jakýkoliv projektů, zejména těch „bohulibých“, viz Zelená úsporám nebo solární elektrárny. Na ochranu si budují politické instituce, třeba zdánlivě nevinný Ústav pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). V nich zastávají dobře placené posty. Při tom všem se snaží občanům namluvit, že na jejich rozhodování závisí prosperita nebo chudoba společnosti.
Opak je pravdou. Zdroje na úrovni Dánska vysává správa na úrovni Senegalu. Dokud se občanská společnost neprobere a nezačne každý krok politiků pečlivě kontrolovat, nic se nezmění.
Martin Kloda, září 2011
okazy:
ZÁKOS http://www.casopisstavebnictvi.cz/tisk.php?ID=1870
Respekt: -Malinský http://respekt.ihned.cz/c1-51901610-novy-dum-na-starem-rohu
Respekt: -solární energie http://respekt.ihned.cz/c1-52376330-velka-solarni-loupez
Respekt: -ÚOOÚ http://respekt.ihned.cz/c1-52688740-tajna-mise-uoou
Letná Sobě http://letnasobe.cz/2011/08/galerie-stromovka/
PragueWatch http://praguewatch.cz/reports/view/290