Palmovka 1908
Historická křižovatka, brána do pražské kotliny. Pražský Hrad se mihne v průhledu Královské ulice, která se nikdy nestala Sokolovskou třídou. Zrušená trať. Přesunuté řečiště. Nedokončená osa severního diametru. Zaniklé ghetto v meandru řeky. Zasypaný židovský hřbitov, který si kdysi nezadal s tím staroměstským. Historie přemazávaná nedořečenými koncepty.
Nové město podél Severního diametru – První Republika
Nakonec Metro, vybourané bloky a zmrtvělá křižovatka tramvají. Křoví a lavičky přežívající rozpad komunismu už dvaadvacet let. Vyloučené území pro vyloučenou společnost.
Vyloučená Palmovka
Praha vlastní v území velké pozemky. Má v ruce potřebné nástroje. K nápravě nedochází – z několika důvodů:
První je dopravní – od 70. let minulého století vládne Praze myšlenka „kapacitních rychlostních komunikací“, několikaproudých autostrád dálničního typu těsně obemykajících centrum. Neměstské řešení s tunely, nadjezdy a mimoúrovňovým křížením blokuje normální rozvoj města. Kusy Libně chátrají přes dvacet let ve stavebních uzávěrách, uvalených předimenzovanou vizí městského okruhu.
Stavební uzávěra
Druhý důvod je politický – v území jsou rozjeté velké developerské hry. Nikdo je nekoordinuje. Politici se jich rádi účastní v zákulisí, nestojí o publicitu.
Pro město zásadní propojení Karlína a Libně připravuje Sekyra. Hrabalovské centrum Libně kolem ulice Na hrázi zavexloval Janoušek. Metrostav se netají ambicí zastavět vše od přístavu k Palmovce. Má dobře našlápnuto: formou soutěžního dialogu poradil radním, jak utratit miliardu z privatizace bytů s „návratností“ 25 let, vymyslel stavební program a přivedl si dvorního architekta. Metodou návrhu pozpátku vyvedl s asistencí politiků obecní pozemky a privatizační peníze zcela mimo veřejnou kontrolu.
Nová Palmovka – Metrostav a Josef Pleskot
Třetí důvod je architektonický – Palmovka má potenciál významného městského centra. Nejvíc paralel ji spojuje se smíchovským Andělem, který se z periferní křižovatky transformoval v živé centrum se suverénně největší koncentrací kvalitní současné architektury v Praze. Dosavadní vývoj naznačuje, že na Palmovce nic takového nevznikne. Z důvodů, které uvádím výše, a – paradoxně – kvůli návrhům Josefa Pleskota.
Anděl a Nový Smíchov – centrum města podle Jeana Nouvela, městské bloky a parter podle D.A.Studia
Pleskot je bezesporu výborný český architekt, génius analýzy a otevřený diskutér. Vše funguje, dokud se nepustí do urbanismu. Zatím poslední nakreslená regulace Dolní Libně vkládá do struktury předem hotové solitery – jako třeba novou radnici. Prostorovým uspořádáním vychází z velikášských gest architektonické avantgardy a tvarosloví sídlištních center 70. let. Vrací se o nejmíň 50 let zpět k prokázaně nefungujícímu konceptu města-parku. Přesněji animěsta – aniparku. Místo čitelné struktury městského centra nabízí roztroušenou periferii velkých soliterů.
Pracovní podoba urbanismu Dolní Libně – AP ateliér, Josef Pleskot
Srůstání domů do městských bloků je historií ověřená struktura efektivního využití prostoru. Pražské čtvrti minulých století rostly převážně prací obyčejných stavitelů v mezích lokátorem vymezené struktury. Příjemný městský prostor vznikal bez velkého předvádění a bez podrobného plánu. Domy v blocích se navzájem podobají dík kontextu doby. Jsou dostatečně různorodé, stárnou a obměňují se jako lidské obličeje. Významější budovy vytvářejí zvláštní „krystalizační“ centra. Přesně na to jsme od přírody zvyklí.
Struktura města je definovná jednoduchými parametry: tady se stavět smí, tady ne. Parcely jsou tak a tak veliké, uliční čára závisí na výšce římsy. Vše ostatní je předefinovanost, která opouští měřítko urbanismu. Sklouzává k individuální jednotlivosti. Totální plánovitosti. Zásadnímu omylu avantgardy. Představa ideálně navrženého města je rigidní a mrtvá od samého počátku. Rozvolněnou strukturu uniformního „bydlení“ a doplňkové „vybavenosti“ si oblíbili komunisté. Ne náhodou – rozpadlá struktura plánovaného poloveřejného prostoru umožňuje snadnou kontrolu, nemyslitelnou ve světě dvorků, průchodů a pavlačí.
Ulice a náměstí koncentrují městský život jako žíly a tepny. Parter a vnitrobloky jsou přechodem mezi veřejnou a soukromou sférou. Bez nich by byly ulice pusté. Právě vnitrobloky jsou pro města extrémně důležité, doplněňují městský život proměnlivou náplní – od společných oddychových prostor přes zahrádky, kavárny, kulturu po ateliery, dílny a sídla firem.
Rozvolněný urbanismus toto vůbec neumožňuje. Jednou definovaná struktura má jednou definovanou kapacitu. Neumí růst, nenaplňená okamžitě chátrá. Energie obchodní třídy vyprchává mezi soliterními domy jako vzduch z prasklého míče. Poloveřejná zeleň je kulisa prodlužující cesty po kterých nikdo nechodí. Ulice není park a park není ulice.
Nová Palmovka – solitér v neměstském prostoru
Naplánovat podrobně hospodářství do posledního výrobku je experimentálně ověřená kravina. Naplánovat podrobně město po jednotlivé baráky, rozseté do estetických obrazců v rozbředlých lánech zeleně může lahodit tvůrci sledujícímu dílo z boží perspektivy. Realizovat ho je úplně stejná experimentálně ověřená kravina. Značná část architektů, developerů a politiků jí dodnes věří. Bohužel.
Text vzniknul zejména díky debatě v Centru pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, pořádané prof. Martinem Potůčkem a občanským sdružením OSM.
Použité materiály pochází z veřejných debat k projektu Nová Palmovka.
O tématu píšu ve starších textech:
http://kloda.blog.respekt.ihned.cz/c1-55073760-palmovka
http://kloda.blog.respekt.ihned.cz/c1-55170430-palmovka-ii
http://kloda.blog.respekt.ihned.cz/c1-56165960-blanka-2
http://kloda.blog.respekt.ihned.cz/c1-56275880-karlin
O pozadí nakládání s městskými pozemky a provatizační miliardou se můžete dočíst například zde:
http://www.nasipolitici.cz/cs/tag/41-palmovka