1.9. neděle
Vstávám po poledni. Balení jde pomalu. Postupně se schází zbytek party. Město mizí závratnou rychlostí. Začal Exodus.
Balíme až do setmění, část věcí nakládáme na Cloud Car a Gunthera. Nejhorší jsou odpadky. Naráz jich je dvakrát tolik než za celý pobyt. Po západu máme skoro všecko v autě. Snažím se spát, ale moc to nejde. Gunther odjíždí s věcma, co poveze Jeremy svým truckem. Z korby vidíme plameny v místě Templu. Prošvihli jsme to.
Jdu spát, ostatní odjíždějí na Playu. Loučíme se s Míšou, zůstává na pomoc s uklízením města. Před půlnocí ještě pomáháme plachtovat Gunthera na zítřejší déšť a konečně vyrážíme. Přebytky jídla od nás berou v DPW. Opouštíme město.
Ze začátku to jede v pohodě, ale před nájezdem na silnici popojíždíme v řadách vedle sebe tři hodiny. Sem tam se musí objet spící auto. Při každém zastavení otvírají kluci dveře a vystrkují nohy a odpadky z přecpaného auta pro chvilku spánku v menším nepohodlí. Okolo čtvrté ráno jsme na silnicii, před náma je nekonečná šňůra červených světel ke Gerlachu a dál na jih až kamsi za obzor.
2.9. pondělí
Řídím až do Rena, tak do osmi. Občas musím vylízt z auta abych neusnul. Bez přestání chroupu oříšky s wasabi. Odpadky vyhazujem u první indiánky s kontejnerem, hned jak to jde. Pytel za 5 dolarů. Měli jsme to ukecat na tři za malou tašku. Už fakt nemůžu. Tomáš mi jednou chytá volant. Linda spí jako plch.
Reno. Snídáme v Tacos´, tankujeme a myjem auto. Kolem jsou všude burneři z Playe. Zaprášená auta s kupou věcí na střeše, na korbě. Starý autobusy z pouště.
Linda sedá za volant, ještě křižujem Reno kvůli Macu a nějakým šminkám a pak tradá na Sacramento.
První probuzení na vrcholcích hor. Zmuchlané skalnaté kopce s divnými stromy vypadají jako neskutečné svatyně. Trošku prší a zas chvíli řídím. Zastavuju ve Weymaru, díře o šesti chalupách. Svačíme, nakupuju Icy Cold Colu a pár sladkostí. Kolem opuštěných domů vytrvale krouží kluk na žluté motorce. Chlap z projíždějícího auta něco zavolá, když čůrám v roští.
Linda znovu bere volant. Jsme na letišti, máme bonusový let na Měsíc. Z Californie je to už jen kousek. HI, Měsíčňani !!!
Vypadá to tu dost podobně jako na Playe. Akorát prach je stříbrný a masky důkladnější – takové barevné overaly i s helmou. Přecejen jsme na Měsíci…
Druhé probuzení. Žluté zvlněné kopce s chumáčemi stromů vystřídaly horskou divočinu. Palmy. California. Oproti Nevadě ráj na zemi.
Vjíždíme do San Francisca. Zásadní most je zavřený. Můžem přespat u kluků, co jsme je náhodně potkali před sedmnácti dny v půjčovně. Abysme se k nim dostali, objíždíme půl zátoky a ž k vyhlídkám na Golden Gate Bridge.
Najednou je před náma obrovský červený pilíř mostu! Downtown rychle mizí v mraku, pak i celej most. Zapadá slunce. Turisti pomalu mizí. Na úpatí pustých kopců rostou sekvoje.
Přejíždíme Golden Gate už za tmy. Nadšeně frčíme městem, zelená vlna vydrží vždycky přes dvě tři křižovatky. Blížíme se k cíli – ulici Hawez.
Je tu jen kostel panenky Marie Lurdské a fara nebo klub, nic obytného. Celé dohromady tak 100 yardů. Ulice je totiž rozsekaná neprostupnými sklady, doky a kanály. Jsme v přístavní čtvrti, nejnebezpečnějším kusu města. GPS odmítá navigovat. Linda nejde vzbudit a má vybitej mobil. S adresou i s kontaktem na Honzu.
Zkoušíme postupně všechny úseky ulice a nabíjíme I-foun úesbéčkem v autě. Z hlavní nejde odbočovat vlevo, tak to zkouším objet zprava okolo bloku. Akorát trefuju death end. Ze zadu se ozvou sirény. Hasiči zastavujou hned za náma a blokujou úzkou uličku. Černoši a Mexikánci vybíhají z domků. Jeden chlapík se nás vyptává, co se děje. Tak mu líčíme, jak jsme uvízli v hasičské pasti a chroupem při tom tortily. Linda nejde vzbudit.
Je pozdě. Jediný otevřený podnik je Liquer shop s hloučkem „hlídkujících“ černochů. Asi po čtvrt hodině hasiči odcházejí. Majitel domku se rozpačitě usmívá. Zjevně planý poplach.
Dostáváme se na úsek Hawez s čísly okolo 1200. Něco takového potřebujem. Ulice končí vratama s šipkou. Dál jsou sklady s temnýma uličkama, do kterých nejedu. Pak kus nic a Hawez se znova objevuje , stoupá do kopce mezi obytné domy. Probouzí se I-phone i Linda. Okamžitě zapisujem číslo a adresu na obyčejný analogový papír a voláme Honzu. Jsou to ty vrata. Počká u nich.
Bydlí tu tak pět kluků v předělaných dílnách. Většinou se jmenujou Petr. Bydlení je skvělé, propojený labyrint místností. Občas požární betonová zeď. 2″ by 4″ strop bez jakékoliv izolace. Dole jsou stejně jen dílny.
Pouštíme fotky, pijem víno, kluci ohřívají vepřo-knedlo-zelo a španělské ptáčky. Takový český ráj uprostřed toho kalifornského. Kecáme do dvou do rána. Po dlouhé době sprcha a normální gauč.
3.9. úterý
Lampa hází mdlé světlo a barví prostor do špinavé smetany. Venku je prašná bouře, říkám si v polospánku. Pak mi dochází, že jsem v domě. Vstávám, světlíky v patře už pouští denní světlo. Kluci odjíždějí na stavbu, Newmy dělá k snídani volská oka se slaninou. Balíme, necháváme tu dárečky a poslední jídlo a v devět odjíždíme.
Tankuju na černé pumpě a pak zbývá jen pět mil na letiště. Vykládáme bagáž a vracíme auto, je to jak na běžícím pásu. Check-in a odlet do Dallasu. Poslední pohledy na San Francisco z letištního vláčku. Startujeme zas paralelně s letadlem na vedlejší dráze, mihne se zátoka, Oakland a žlutý kopce. Mizíme v mracích, protrhnou se až nad vyprahlou Nevadou a rozbrázděným Coloradem.
Obrovské kusy země jsou úplně pusté. Pak se kolem řek znovu objeví kruhy a čtverce polí, až se krajina změní v texaský patchwork rozsíťovaný do posledního kousku.
V úhledně srovnaném předměstí Dallasu trůní letiště jako velký procesor na motherboardu, posetém domky a fabrikami v pravidelných slotech. Downtown je daleko na obzoru.
Svačíme. Linda běsní po šampóncích. Let má zpoždění. Tři čtvrtě hodiny, hodinu a čtvrt, hodinu a tři čtvrtě. Euforie rychle mizí. Tohle letadlo nepoletí, posílají nás na jiný gate. Nastupujem dost nakvašeně. Večeře, pivo, film a spát. Probouzím se ráno, vlastně odpoledne grenwichského času.
4.9. středa
American Airlines se tváří děsně přívětivě, prý se o nás osobně postará asistent. Dostáváme akorát nový itinerář letu, co nám dali už v Dallasu. Na check-in je možné vzít jen 100 ml tekutiny, Linda má dva 200 ml nezabalené šampóny snad už z Friska. Zkoušíme je v ofiko pytlících strčit do baťohu, ale bagáž jde okamžitě stranou. Tomáš se ztrácí v labyrintu Heathrow a vychází mimo security, místo aby ocheckoval letenky.
Šampóny je možné přelít do dvou 100 ml lahviček a otestovat. Celá procedura a Tomův nový průchod přes security trvá tak dlouho, že akorát nestíháme check-in našeho letadla. Zatracený šampónky. Další let máme až v 19:20. Dostáváme od American tři vouchery na občerstvení po 10 Librách. Hospody tu vypadají dost odporně, rozhodujem se pro whiskey. Vybírám dvanáctiletou Cardhu, paní u stánku nás chce přesvědčit, tak ochutnáváme ještě nějakou jinou skotskou.
Jenže vouchery platí jen do hospody. Sakra. Jdem do Bridge. Vypadá vcelku slušně, dlouhý bar s pípama. Vouchery jsou jen na jídlo. Sakra sakra. Jdem vedle na running sushi. Aspoň trochu zábavy. Vouchery neplatí pro saké. Popíjíme tedy vodu. Při placení se ukáže, že sklenička stojí Libru. Naštěstí byla aspoň „nekonečná“. Sakra sakra sakra.
American se teda nepředvedli. Cestou tam mi zapomněli kufr, na vnitroamerických linkách nedávají svačinky a k tomu ty „výchovné“ vouchery. Už se těším na British Airways. Busík nás veze k letadlu. Financial Times, Daily Mail, čaj a sandwich. Stará dobrá Anglie. Někde ve tmě před náma je Praha…
odkazy:
Kulturní Pecka: http://www.kulturnipecka.cz/tema-mesice/festival-ktery-porusuje-fyzikalni-zakony-spalit-minulost-a-venovat-se-pritomnosti
předchozí díl: http://kloda.blog.respekt.ihned.cz/c1-61318890-burning-man-2013-5
první díl: http://kloda.blog.respekt.ihned.cz/c1-61033760-burning-man-2013-1
projekt jsme uskutečnili díky podpoře individuálních dárců na Indiegogo.com, agentuře Czech Tourism, nadaci Život Umělce, spolupráci týmu Czech Core a pomoci našich amerických přátel. Díky!
P.S.
Sny s Playe a probuzení „v poušti“ trvaly ještě celý týden. Říká se tomu dekomprese…