28.10. Stávám se zase suchozemcem. Pijeme ouzo v přístavním baru, jako první den. Krása.
Poslední den v Aténách. Odjíždíme tramvají k Akropoli. Je svátek panny Marie a zároveň svátek řeckého povstání. Tramvaj je plná holek a kluků v stejnokrojích, všude jsou volné vstupy. Olympion, Akropole, Agora. Úžasné zážitky. Stejně jsme „všechno“ nestihli. Třeba Aero Pagos, jeskyně pod Akropolí, římské památky, trh ze kterého jsme viděli jen závěr. Couráme uličkami a bláznivě odjíždíme vláčkem do Pireia. Obrovské lodi, průmyslová čtvrť. Úplně jsme se zamotali a do pozdního večera bloudíme do kopce z kopce a podél nekonečných zátok s marinami, dokud se neotevře pohled na stadiony a záchrannou tramvaj do Kalamaki.
Krásný den, počasí jako na začátku května, ale řecké kočky s blonďatými vlasy nosí kozačky a šály, dokonce i zimní válenky. Podzim je impulz k módní změně.
Město je dost jednotvárně složené z „činžáků“ postavených jako několik řeckých domků na sobě, s obchodem v ulici. Jen atmosféra se občas mění od orientální divokosti přes obyčejné obytné uličky s citroníky k obchodním třídám. Kolem mariny je luxusnější část, sem tam i starší domy. Vším se divoce proplétají rušné automobilové highways. Přitom hromadná doprava je velice příjemná. Zítra to s ní zkusíme na letiště, uvidíme.
