Texty k dluhovým potížím Řecka a některých dalších zemí znějí trochu monotematicky: opatrně doporučují pomoc evropských zemí, varují před nepředvídanými důsledky státního bankrotu, žehrají na českou neúčast v záchranném týmu. Mezitím se hlubina řecké krize jeví čím dál nedozírnější a pokusy o záchranu se mění v pokusy o kontrolovaný pád. Pokud se neotevřou další pohledy na problém, namísto katarze přijde katastrofa. (expozice, kolize, krize, peripetie; omleté řecké drama)
Nabízím témata k diskuzi:
-Dostatečně nízká inflace a dlouhodobé úrokové míry, deficit do 3% HDP,
dluh do 60% HDP, země s fiskálními problémy nezachraňovat.
Slavná maastrichtská kritéria, zmíněná v Respektu 25/11.
Státy v ekonomických potížích jsou uštěpačně nazývány PIGS, ale za současný stav
může z velké části nepodložený optimismus a porušování dohodnutých pravidel. Evropa teď vylizuje kaši, kterou si sama navařila.
-Když už se přiznává možnost státního bankrotu, slušelo by se zmínit opuštění Eura.
Řecko s Drachmou a volným kurzem bude mít mnohem větší manévrovací prostor než Řecko s Eurem, na jehož zavedení patrně nikdy nemělo. Ztráta Eura je celkem logickým „trestem“ za fiskální nezodpovědnost.
-Evropským evergreenem je teze dobré vlády, zajištující všem bohatství
(v současnosti alespoň nezchudnutí). Vlády ve skutečnosti nikdy bohatství nezajistily,
mohou nanejvýš ovlivnit tendence společnosti, která sama dokáže prosperovat, případně upadat.
-Mohutné přerozdělování v rámci Evropy má velmi silné negativní dopady, jakých jsme svědky i u nás (korupce, neúčelné plýtvání, devastace krajiny, pokřivení trhu…)
-Velmi často zmiňovaná česká závislost na Německu občas vzbuzuje pocit, že jsme jeho jediným sousedem.
Z výhody německého „motoru“ se těší též Polsko, Dánsko, Benelux, Švýcarsko a Rakousko.
Pro Česko je spíše nevýhodné, že nemá další alternativní cestu na světové trhy.
Z téhle perspektivy se rýsuje možná odpověď na českou skepsi vůči Evropě:
podporuji Evropu jasných pravidel a nepřímých zásahů. Nepodporuji Evropu s nejasnými pravidly, gulášem státních zájmů a direktivní vládou vyhlášek Evropské komise.
Přístup k řecké krizi mi bohužel spíš připomíná ten guláš.
Martin Kloda, 27.6.2011
některé odpovědi přináší debata Jana Macháčka : http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-52052760-vyuzije-evropa-reckeho-impulsu-k-budovani-federace-transferove-a-politicke-unie