– územní plán je regulativem
chyba české urbanistické praxe, která zaměňuje obecný plán (čili představu o budoucím vývoji) s plánovaným hospodářstvím (nařídíme, co kde vznikne);
územní plán nesmí být příliš podrobný, jednak se tím stává nečitelným, nezpracovatelným, neflexibilním, jednak ani podle zákona NESMÍ mít podrobnost regulačního plánu;
výklad územního plánu jako podkladu (kuchařky) pro územní rozhodnutí je chybný, nesmyslný a nefunkční, zákon na to pamatuje instrumenty územní studie a regulačního plánu, které mají řešit konkrétní lokality koncepčně a v souvislostech, ovšem prakticky se nepoužívají;
dělení města na plochy podle funkcí s napojením na dopravu je urbanistický omyl, který kritizovala Jane Jacobs už před půl stoletím;
– sen o vlastní brance a zahrádce je obecně známý
bohužel dnes neumíme stavět husté obytné a příjemné město, což opět souvisí s legislativně-úřední praxí, včetně právě aktuálních stavebních předpisů (PSP);
ke zglajchšaltování staveb vede absence urbanistického detailu mezi územním plánem a územním rozhodnutím a faktické vyhubení středního českého stavebníka v rozmezí mezi rodinným domem a developerským projektem;
mimochodem, Ministerstvo pro místní rozvoj se v novele Stavebního zákona chystá v lednu pozastavené Pražské stavební předpisy zrušit úplně a natvrdo a zglajchšaltovat Prahu svou celorepublikovou vyhláškou;
stěžovat si na morálku restituentů a developerů je nemorální, na místě je nutné nastavení měkkých regulací: větší ochrana volné půdy a krajiny (vysoké náhrady za odnětí ZPF), vhodně strukturovaná daň z nemovitosti, zjednodušení a zpřehlednění povolovacího procesu, předvídatelnost prostředí uvnitř měst, aktivní koordinace zájmů…
– současné územní plánování neumožňuje kvality stavění
no jistě, protože to není úkolem územního plánování, ale podrobnější fáze (urbanistického detailu), obecné legislativy, a v neposlední řadě stavební kultury;
troufám si tvrdit, že nic z toho v Česku nemáme, rozhodně ne na potřebné úrovni;
česká stavební praxe je jako hřiště, na kterém nejde normálně hrát
(Palmovka, Zažít město jinak 2014, foto ARCHWERK)
-Kouckého názory bez kontextu
Roman Koucký intenzivně zažil bolševický režim, jeho postoje jsou nutně výrazně vychýlené k osobní svobodě a zodpovědnosti tvůrce – architekta;
vybrané citáty jsou pro mne veskrze sympatické, uvidíme, jaké z toho vyvodí závěry autor Manifestu;
zásadnější otázka by byla, jakým stylem Koucký diskutuje, o tom ale nepadlo slovo;
-elementární urbanismus
platí totéž co v předchozím odstavci;
-architekti chtějí stavět
aha, takže útok na architekty;
netušil jsem, že urbanisti nejsou architekti, pro mně je Architektura všechen člověkem vytvářený prostor (tedy i volný prostor), vedle Krajiny, kterou člověk obývá tak napůl s přírodou, a Divočiny, kde ještě stále panuje příroda nad člověkem;
dávat rovnítko mezi architekta a stavění staveb je v kontextu téhle definice architektury naprostý nonsens (tradovaný modernisty z čele s Le Corbusierem, kteří odtrhli Stavbu od okolního „zbytkového“ Prostoru), zdá se, že autor Manifestu tomuto modernistickému vidění stále podléhá;
-Duch plánu
tetraktis jako metafora a sofistické zjednodušení je zajímavý, jako osnova Metropolitního plánu duchařský a exaltovaný;
Koucký se ho drží jako klíště, ikdyž musí vědět, že to bude použito proti němu;
-klíče ke krocení stavebníků
opakování úvodního omylu: územní plán nemůže být nařízením, klíčem ke krocení, na to je příliš obecný;
Quadrio, Maršmelouna, Waltrovku nebo Nákladové nádraží na Žižkově nelze krotit územním plánem, na to je potřeba zodpovědná projekční a politická práce v konkrétních souvislostech a konkrétním měřítku: veřejně prodebatovaných soutěžích, workshopech, územních studiích a regulačních plánech, ale to přece musí pisatel Manifestu vědět !
-na scénu vstupují developeři
oslí můstek k obvinění soukromého kapitálu a s ním spřažených architektů;
velmi nebezpečná ideologická teze na hraně demagogie;
-ukažte mi developera
asi jsem s tím už otravný, takže znova: ING a UBM na Smíchově, kus obytného města okolo křižovatky Anděl a brownfieldu Tatra – jih;
Fragnerem tolik kritizovaná zástavba Ringhofferovy Tatry – sever (Nový Smíchov) proběhla zcela bez zájmu a podpory hodnot ze strany města: například z původní fabriky zůstala jen fasáda a jedno pole zastřešení v obchodě Humanic, protože tovární hala nevyhovovala PŘESNĚ požadavkům stavebního manuálu Carrefouru, komíny „spadly“ těsně před zahájením řízení o památkové ochraně, obrovské zachovalé lisy rozřezali na šrot, ikdyž měly podle rozhodnutí (!) stát v pasáži a mají vybudované základy přes tři patra podzemních garáží…
ano, autor Manifestu má pravdu, že v Česku samospráva a státní správa zpravidla kryje chybná rozhodnutí, ovšem tady pláče na špatném hrobě;
-zhola nic o developerech
Koucký je padouch, když nepíše o developerech? zajímavé, když zrovna Koucký dělá víc pro veřejnou sféru, neměli by o developerech psát spíš jiní architekti?
vnímám opět jako účelově tendenční a těžko vyvratitelné obvinění;
obvinění je prokazatelně lživé – developeři a korporace jako stavebníci větších celků jsou v Konceptu odůvodnění Metropolitního plánu uvedeni hned na straně 10 prvního sešitu Paradigma a Zlaté pravidlo v odstavci Role, zároveň se strategickou rolí municipalit při tvorbě městského prostředí a participací jako důležitým nástrojem kvalitního rozvoje;
-proč architekti nevzdorují
humorná historka z natáčení;
-profesní etická selhání
vlastně ne tak humorná historka, autor Manifestu si patrně neuvědomuje, že město obvykle neplní svou funkci moderátora zájmů v území a postupuje slepě podle kuchařky územní plán – územní rozhodnutí – stavební povolení (v tom lepším případě);
architekt to schytává ze všech stran, musí zkoordinovat přání klienta (to není korupce), zájmy politické reprezentace (to už být může), úředníků stavebních úřadů (…), dotčených orgánů (…..), respektovat obecné předpisy, technologické možnosti, hlídat cenu stavby a při tom všem nevyprodukovat něco, za co se bude nadosmrti stydět;
jistě, existuje celá řada projektantů bez špetky svědomí, ale prosím, pane Stropnický, házet celou profesi do jednoho pytle je stejně hloupé, jako nazývat novináře žumpou a póvlem anebo tvrdit, že jsou všichni politici narcistní egocentričtí psychopati, lačnící po moci, majetku a privilegiích…
-jednoznačnost a vymahatelnost
zkušenost z občanského odboje je jistě cenná (mám ji taky), nicméně, je to jen jedna strana mince:
stavební legislativa není primárně nástrojem k obraně stávajícího, stejně jako k není nástrojem k bezbřehému ničení;
má být vyváženým kompromisem k ošetřování a rozvíjení hodnot, nástrojem k dialogu a konsenzu;
český stavební řád je postavený na základě socialistického budování lepších zítřků, hlavně v podobě sídlišť, tedy se výtečně hodí bezbřehému ničení a budování „meteoritů“, oné temné strany developementů;
česká stavební legislativa je stále legislativou bolševicky – vrchnostenskou: povolení stavby je bumážka poskytovaná milostivě úřadem stavebníkovi;
česká stavební praxe je nefunkční a kontraproduktivní v celku, kdo to svádí na developery a jejich „drawing monkeys“, má vlčí mlhu;
-developeři hanlivě
jaká pravidla, takoví developeři: do nepřehledného českého rybníčku bahňáčku slušní developeři nejdou, a ti co tu byli odcházejí nebo se museli přizpůsobit (omlouvám se slušným developerům za zjednodušující argumentaci k zjednodušující tezi);
Praha hluboce zaostává za sousedními metropolemi (Varšava, Vídeň) i menšími městy (Wroclaw, Drážďany, Lipsko), ve vnímání korupce je za Bratislavou, Budapeští, někde na úrovni Bukurešti…
autor Manifestu by se neměl divit, co mu to v rybníčku vlastně plave;
-četli jsme Le Corbusiera
trošku prázdná proklamace v plurálu majestatis;
-my interurbanisté
kdo je to MY? všichni lidé dobré vůle kromě námezdních architektů? nová avantgarda? interbrigadisté? proletáři všech zemí? četli jsme vedle Patočky a Heideggera taky Marxe?
-pracují pro město
z chybných východisek chybné závěry: město nebude lepší, pokud se nadále bude stavět jen podle kuchařky územní plán – územní rozhodnutí – stavební povolení;
územní plán nemá měřítko pro konsenzuální debatu a vyladění zájmů v konkrétní lokalitě, jakých jsou v Praze stovky!
vyžadovat kuchařku a umýt si ruce nad každodenní péčí o město, nad tím by zblednul i Pilát Pontský;
text by to byl veselý, kdyby nebyl tak smutný;
jako architekt se cítím hrubě napaden a dehonestován, částečně též překvapen autorovou neomaleností a zjednodušeným pohledem;
budování města je týmová hra – boj vede ke ztrátám na všech stranách, zajímalo by mně, jestli umí Matěj Stropnický vyjednávat jako rovnocenný partner, anebo je podobně zarytý ve své pravdě, jako třeba … Koucký …
v Praze 25.6.2015
Martin Kloda
text Manifestu k přečtení zde: http://www.novinky.cz/kultura/salon/373023-matej-stropnicky-manifest-interurbanismu-v-konceptu-oduvodneni-metropolitniho-planu-neni-o-ekonomicke-moci-ani-slovo.html
o urbanistické deflaci českých měst například zde: http://kloda.blog.respekt.ihned.cz/c1-61782040-narod-sobe
poznámky pod čarou:
zastavit práci na Metropolitním plánu by znamenlo prodloužit provizorium, stejně jako se už děje s Ptažskými stavebními předpisy;
zarazit Metropolitní plán před projednáním by znamenlo návrat k starému plánování – mapě pirátského pokladu;
proč jej namísto žonglování s obecně formulovanými obavami nepustit k připomínkování, případné zpřesnění a vymahatelnost doladit v rámci připomínek?
ověřit případovými studiemi, jestli jsou obavy z právní nejistoty vůbec opodstatněné?
dlouhodobé problémy, vycházející z české legislativy a z české praxe, se snažíme vyřešit zázračným předpisem;
udělat architektonické perpetuum mobile, do kterého se na začátku vloží záměr, úřední aparát ho schroupá a na konci vyplivne geniální barák v geniálním městě;
to je fantasmagorická utopie;
text Manifestu tak daleko ani nejde: snaží se použít všeobecnou nasranost proti neřízeným developementům, nasměrovat ji proti architektům obecně, IPRu konkrétně, Kouckému osobně;
používá k svému účelu demagogii, sofisma a lež;
je to mrtvý text.