Přišel za mnou František s netopejrem, který má letět opačným směrem. Smí se přesunout jen tři sirky. Těžký manévr, dokud zkoušíte klasické čelem vzad.
Jenže jakmile se z těla stanou uši a naopak, jde to překvapivě snadno.
Pro generaci vybavenou ještě znalostí azbuky tu mám další fór: jak uděláte ze čtyř malých bordýlků jeden velký bordel, když jednu sirku přesunete a dvě dáte pryč?
Jednoduše.
Zdánlivě neřešitelné hlavolamy mívají snadná řešení v prosté změně předpokladů. V logických úlohách, hospodských fórech i v obyčejném životě.
Český filosof Vilém Flusser se zajímal o zvláštní lidskou schopnost vytvářet aparáty. Složité systémy které dokáží „žít“ vlastním životem.
Umíme zformovat malou část pozemské hmoty tak, že opustí planetu a odskočí si na Měsíc, nebo mine Jupiter na cestě za hranice Sluneční soustavy.
Dokážeme vyvíjet čím dál sofistikovanější foťáky produkující navzájem si čím dál podobnější napodobeniny reality. Člověk se mění z fotografa v obsluhovatele aparátu. Z tvůrce v nevolníka.
Současnost je přeplněná aparáty. Bylo zvykem ukládat volný kapitál do státních dluhopisů. Nesly o něco víc než úroky v bance a byly považovány za „bezpečné papíry“.
Trhy obchodovaly, ratingy hodnotily a politici si půjčovali v dlouhodobé symbióze. Pak se aparát státních papírů přesunul z bezpečné zóny do nebezpečné a začal drhnout. Politici si nemůžou půjčovat jako dřív a začali z toho obviňovat nejdřív ratingy, pak trhy. Přitom oni sami porušili rovnováhu.
Bez dluhů by neměly trhy čím obchodovat, ratingové agentury co hodnotit a politici kde si půjčovat. Dluhy živí ekonomiku od nepaměti. Když přerostou, mění se v destabilizující aparát.
Tištěné bankovky též existují díky dluhu: Anglický král byl zadlužen a potřeboval peníze pro válku s Francií. Za půjčku 1,2 milionu liber dal konsorciu britských bankéřů právo tisknout peníze s podobiznou krále, tím vznikla první centrální banka. Finanční trhy pak vznikly jako vedlejší efekt vzniku peněz. Kdyby Její Veličenstvo dnes dluh splatilo, celý monetární systém Velké Británie by přestal existovat. Je to taky jen aparát.
Pravicoví a levicoví ekonomové se v poslední době přou o aparátu HDP, přesněji o jeho růstu a nerůstu. Debata je to jalová, lidská společnost buď roste, nebo ne. Když se do ní moc šťouchá, tak spíš neroste.
Bohužel většina politiků a valná část veřejnosti je dosud přesvědčena, že „růst“ se dá zajistit „politicky“. Blbost. Nutným předpokladem růstu je negentropické prostředí. Bez přísunu energie neporoste nic. Energie se aktuálně jaksi nedostává, takže mnohem zajímavější otázka je co budeme dělat v pravděpodobném období nerůstu, jakých mimochodem zažilo lidstvo už nepočítaně.
Celé se to komplikuje vinou dalšího aparátu – Eura. Společná měna přestala sloužit všeobecné prosperitě a způsobuje nejistotu. Aparát vybudovaný pro sjednocení a posílení evropské ekonomiky působí momentálně přesně opačně, zvětšuje rozdíly a nestabilitu. Dík unijní novořeči splývá politická Evropská unie s finanční Měnovou unií v nový samohybný aparát. Přitom obě „unie“ mají svou vlastní neslučitelnou dynamiku – pozvolné politické sbližování je v přímém rozporu s potřebou rychlých a razantních reakcí na nepředvídaný vývoj finančních trhů.
Jakoby nebyla jiná cesta než hlubší integrace, větší dluhopisy a vyšší záchranné valy živené silnějším pákovým efektem. Netopýr letí špatným směrem, ale dá se pohnout jen třema sirkama. Chce to nový úhel pohledu.
Hernando de Soto říká, že západní svět zapomněl počítat. Nikdo neví, kdo komu kolik dluží a nejistota vyvolává strach. Stačila by například jednoduchá operace: vytvořit z Eura společnou „rezervní“ měnu s vlastní centrální bankou a začít znova účtovat v měnách národních s fixním kurzem k nadnárodnímu Euru.
Až se Evropané v přechodném období znovu naučí počítat, můžou se kurzy uvolňovat (nebo taky ne). Euro přežije a navíc získá zpátečku. Nebude žádná ostuda říct „díky, zjistili jsme že na společnou měnu nemáme“. Dnes to nejde. Řecko by prý mohlo opustit Euro jedině úplným odchodem z Evropské unie. Kdyby to nebylo tragické, bylo by to směšné.
Od nás Čechů se očekává, že Euro „jednou“ automaticky přijmeme. Proč? Když je něco nalajnované předem, přestává to být sexy. Mít možnost volby je něco úplně jiného.
V Česku ale frčí jiná témata: máme nejlepší vládu asi tak od roku 1938. Ne že by byla zvlášť dobrá, ale ty předešlé byly tak špatné. Češi jsou tradičně naštvaní, ikdyž o nutnosti opustit schodkové státní hospodaření mluvil Eduard Janota už před dvanácti lety. V dobách kdy o nějaké dluhuvé krizi nebylo ani potuchy.
Nečas pomalounku řeší průsery svých předchůdců i nás voličů. Doufejme že po Veverkách konečně zmizí ve víru historie i komunisti, kteří už dvacet let podvazují funkčnost našeho politického systému.
Nečekejme, že jsou politici schopní zajišťovat prosperitu. Jejich snahy končívají katastofou. Politici jsou tu jen jako moderátoři myšlenek a vizí naší společnosti. Prostředek demokracie. Když přestanou naslouchat, mění se v aparát autokracie.
Náš autokratický prezident to má za pár. Autokratický hejtman bručí ve vazbě. Autokratického bývalého šéfa partaje patrně nemine osud kolotočáře a vyhazovače v nočním podniku Střevíček od Diora.
Pepici a kolibříci z pražské galerky míří do krymu a zapomnění. Pod neschopnými starosty se houpou židle. Praha má konečně primátora, který by nemusel skončit jako jeho neúspěšní předchůdci.
Česká občanská společnost znovu nabírá dech. Poprvé od utažení šroubů koncem devadesátých let se nám otvírají nové možnosti. Čekají nás skvělé časy. Chce to jen správný úhel pohledu. Chce to nenechat za sebe rozhodovat aparáty.
Odkazy:
http://www.youtube.com/watch?v=MC6__4GYr-I&feature=related – Theo Jansen – Animaris 1
http://www.youtube.com/watch?v=pCtA5kX-Ktg&feature=related– Theo Jansen – Animaris 2
http://respekt.ihned.cz/?p=R00000_d&article[id]=55852360 – RESPEKT 21/2012 / K čertu s dluhy / Martin M. Šimečka
http://www.gsgpraha.cz/~sloukova/slovnicek/n.html – negentropie
http://kloda.blog.respekt.ihned.cz/?p=Rb1000 – odkazy na starší blogy v textu