Jsme divný národ. Rádi mluvíme o vlastní velikosti a nedoceněnosti a rádi se vymlouváme na svou malost. Ani jedno není pravda. V Evropě patříme k národům běžné, průměrné velikosti a evropský kulturní vývoj jsme většinou s vyplazeným jazykem stíhali. Ve chvílích, kdy se nám to dařilo, spatřujeme obraz své velikosti.
Často přemýšlím, kde se tu bere posedlost vyhláškami. Víra v popisný právní rámec uvnitř kterého bude jednou pro vždy vše vyřešeno. Víra ve vyprázdněná hesla.
Život se scvrknul na bezobsažné skořápky. Nevíme jaký je náš vztah k Evropě. Neznáme argumenty euroskeptiků, krom toho že všichni ostatní jsou eurohujeři, případně havlisti.
Nevíme, co je národní zájem a nevíme ani, co je stát. Druhořadí politici rozdělují ke své velké radosti společnost do prázdných šuplíků levice a pravice, aniž bysme si všimli
že my jsme ta společnost a na nás je jak bude náš svět vypadat.
Za 23 let od sametové revoluce se naše okolí změnilo jen málo. Bolševické megastavby nahradily nákupní centra. Staví se další sídliště, akorát bez panelů. V lepším případě nastojato, v horším naležato jako neutěšený urban sprawl. Kusy historické zástavby se podařilo zachránit a jiné dál chátrají. Opuštěné Sudety se rozpadají a dál volí komunisty.
Kvalitní architektury vzniklo poskrovnu. Dobré urbanistické počiny se dají počítat na prstech. Zato se za tu dobu podařilo pořádně sešňěrovat a utáhnout stavební legislativu a zastavět obrovské plochy nekvalitním šuntem.
Nevnímáme prostředí, ve kterém žijeme. Nevážíme si světa, který nás obklopuje. Chceme od něj vše a platíme jakoukoli cenu. Město je investice, krajina je investice, příroda je investice. Dům je x metrů čtverečních a x koupelen a ložnic.
Vše co nejde přepočíst na rychlý zisk tu nemá místo. Likvidační minystryně Hanáková je jen smutnou karikaturou systému kterým je vláčena bez ambice cokoli řídit.
Žijeme v kupeckém světě a nevážíme si sami sebe.
Nemáme dostatek sebeúcty.
Přiznejme si: doby kdy jsme se mohli honosit lvem ve státním znaku jsou dávno pryč. Dnešní republika není totéž co První republika, protože jsme o spoustu svých spoluobčanů přišli.
Protože jsme převálcovaní půlstoletím totalitního bezčasí. Protože si to dalších 23 let táhnem na hřbetě jako balvan. Vexlácká pravidla přešla z normalizace přímo pod sukně demokracie a uvelebila se tam.
Není to chyba demokracie. Je to chyba nás, občanů. Kdybysme si sebe vážili, nenechali bysme si to líbit.
perex z článku Viktora Šlajchrta Zakuklené království – Respekt 3/2013
http://respekt.ihned.cz/c1-59108520-hostujici-dynastie-v-zakuklenem-kralovstvi
k tématu doporučuju též esej Obrana státu Robina Ujfalušiho
http://respekt.ihned.cz/c1-59108400-obrana-statu